Moderní výcvik dispečerů v ČEPS
Hlavním posláním ČEPS, a. s., je zajistit bezpečný a spolehlivý provoz a rozvoj elektroenergetické přenosové soustavy v rámci ČR a propojených evropských soustav.
Tomuto naplnění významně pomáhá dispečerské pracoviště v Praze, odkud dispečeři řídí provoz a udržují rovnováhu mezi výrobou a spotřebou energie v přenosové soustavě.
Rozdíl mezi teorií (získání informací) a praxí (získání dovedností a znalostí a jejich uplatnění v provozu) je pro dispečery zásadní, otevírá náš rozhovor pan Petr Froněk, vedoucí výcviku a trenér dispečerů s 23letou praxí dispečera. Jde o výjimečně důležité rozlišení, na kterém závisí i náš přístup ke vzdělávání, rozvoji a hodnocení dispečerů. Přirovnal bych to českému úsloví „vědět neznamená umět“.
Na trenažeru s dispečery prakticky nacvičujeme základní manipulace a řešení jednoduchých poruch, ale i ověřujeme v reálném čase jejich chování a postup řešení případných mimořádných událostí nebo výpadku a obnovy dodávek elektřiny, tzv. blackout. Dispečer monitoruje provoz soustavy a činí patřičná rozhodnutí. Určuje vlastní postup, který lze zpětně kontrolovat. Aby však dosáhl požadovaných znalostí, musí nepřetržitě absolvovat praktická cvičení.
Během výcviku se soustředíme na přenos klíčových informací v podobě digitálního zápisu, ale i na živou simulaci. Došel jsem k závěru, že klást správné otázky je mnohem důležitější než umět na otázky odpovídat.
Vědět CO (tedy informace) je méně podstatné než vědět JAK (tedy dovednosti) a nad tím stojí vědět PROČ (tedy expertní znalosti s mnohaletou praxí). V závěrečných testech se zaměřujeme nejen na to, co kdo ví, ale i co kdo umí. Soustředíme se na propojení získaných informací, nabytých dovedností a znalostí. Takto navržený výcvik zaručí dokonalou připravenost dispečerů na jejich odpovědnou práci.
Pro nás je důležitá i efektivita. Každá simulace u trenažeru je individuální, avšak z pohledu využitých zdrojů informací jsou si některé podobné. Prezentované podklady, které jsme využívali převážně analogově jsme nahradili plnou digitalizací. Toto rozhodnutí bylo pro nás klíčové. V digitálním světě se dnes neobejdeme bez sdílení aktuálních mapových podkladů, fotografií, print screenů obrázků pořízených z Microsoft Office či jiných aplikací.
Díky interaktivnímu displeji SMART můžeme digitální podklady online prezentovat, ale současně do nich doplňovat i ručně vytvořené textové či vizuální připomínky v různých barvách, tloušťkách a předem připravených šablonách. Důležitá je i možnost jednoduché aktualizace vytvořených dokumentů.
Inspirovali jsme se i moderními trendy a technologiemi ve vzdělávání na základních a středních školách, kde se interaktivní tabule a displeje již několik let úspěšně používají. Zajímalo nás, jak se učitelům daří prakticky zařazovat do jedné vyučovací hodiny kombinaci frontální, skupinové a individuální výuky. Potřebujeme lidi během prezentovaného výcviku maximálně zaujmout, ale především aktivně zapojit a získat zpětnou vazbu za přispění vizuálních (obrazových) podkladů.
Vizuální podklady jsou pro lidský mozek nejlepším zdrojem informací. Do očí přes optický nerv přichází obrovské množství dat. Podle jedné ze studií to může být až 9 Mb/s. Proto se soustředíme na sdílení již zmiňovaných map, grafů, obrázků, schémat…, ty totiž vysvětlí souvislosti mnohem rychleji a jednodušeji než samostatná slova a čísla.
Za necelý půl rok se nám navíc podařilo vytvořit hrubé obrysy interní digitální platformy tzv. „Průvodce dispečera“, do nějž ukládáme všechny závěry z proběhlých výcviků a simulací. Dispečeři si mohou znalosti kdykoli připomenout nebo se připravit na další plánovaná školení, uzavírá náš rozhovor pan Froněk.