Proč pochopíme sotva polovinu toho, co nám někdo říká např. během porady nebo prezentace?
Představte si čáru - to je informace, kterou předáváte někomu jinému. Teď si představte druhou čáru, stejně dlouhou - to je informace, kterou si odnáší váš kolega. Položte první čáru na tu druhou, aby se překrývaly.
Tam kde splývají, byla informace převzata, tam, kde se odchylují, byla tvůrčím způsobem doplněna o jiné informace, a tam, kde opravdu vykukují jiným směrem, zůstala informace, jak se říká, nepochopena.
Během komunikace s druhou osobou zkrátka část informací nezachytíme a část si jinak přiřadíme, a právě proto dochází k mnoha nedorozuměním a domněnkám. Domněnky nás ničí: nepřemýšlejte co by, kdyby. Začněte se ptát, začněte klást otázky.
Nejhorší na tom všem je, že vytváření domněnek je snadno léčitelné. I když, jak se to vezme… Když něčemu nerozumíme během jednání nebo chování druhých, ještě předtím, než začneme spřádat pavučinky vlastní virtuální reality, je dobré se druhého zeptat: "Jak jsi to myslel?" Případně pomůže slovo "PROČ" v různých variacích.
Výzkumy prokázaly, že průměrně inteligentní člověk si nepamatuje od průměrně komunikativního člověka třetinu řečeného. Nesmíme zapomenout na další okolnosti, kolik ze zachycené informace se promění v opravdové skutky.
Začátek vzájemného nedorozumění je někde jinde: v tom, že jeden mluví o voze a druhý o koze. Vy na poradu přicházíte se svým názorem na věc a kolega má taký svůj a ještě k tomu svá omezení a podněty. Týká se to ega? Vím to nejlíp?
Je dobré do sdělení informací vložit např. jednoduchý/zapamatovatelný příběh, vizuální podněty a zážitkové zapojení. Z informace se najednou stane opravdová zkušenost/dovednost = LIDSKÉ POROZUMĚNÍ.