Bude druhý cizí jazyk na základních školách povinný, nebo ne? Na tuto otázku MŠMT stále ještě nezveřejnilo oficiální odpověď v rámci probíhající revize RVP. Co když budou muset učitelé druhých cizích jazyků bojovat o zájemce, nebojují o ně vlastně už nyní? Jaký je vlastně cíl výuky druhého cizího jazyka? Jak vzbudit v žácích touhu naučit se další cizí jazyk?
Rád bych toto téma popsal na své osobní zkušenosti. Už 8 let učím němčinu na střední odborné škole. Většina žáků, kteří nastoupí do prvního ročníku mi na první hodině řekne, že němčinu nechtěli a že nic vlastně z němčiny neumí, i když se ji dva, tři nebo čtyři roky učili na základní škole. Většina na mě spustí, proč nenabízíme španělštinu, vždyť to je jednoduché a skvěle využitelné. Většina mých známých, kteří učí španělštinu, si na malý počet zájemců nestěžují, spíše naopak. Španělština je ve světě často používaným jazykem, ale přeci jen v našem českém kontextu se ta němčina hodí, nebo ne? V posledních letech jsem se začal zamýšlet nad tím, proč je španělština tak oblíbená. Svým studentům učitelství němčiny na univerzitě doporučuji, aby navštívili v rámci praxí i nějakou hodinu španělštiny a následně pak porovnali, co bylo na těch hodinách tak odlišného. Mnohdy slýchám pak, že ty hodiny byly akční, komunikačně orientované, hodně se pracovalo s hudbou a dalšími reáliemi. No ale to jde přece v každém cizím jazyce… Sdílejme s kolegy z ostatních cizích jazyků jejich metody, učme se od sebe navzájem a vnímejme, že nejde jen o konkrétní cizí jazyk. Ale o to, že se žákům otevírají dveře k tomu, aby se mohli učit například i třetí cizí jazyk, lépe chápali kulturu, měli možnost různých pracovních uplatnění, studia v zahraničí apod.
Na jedné škole jsem se setkal s tím, že před samotnou volbou druhého cizího jazyka soupeří jednotlivé jazyky o zájemce. Možná ochutnávka tapas a španělské hudby, croissanty a fotky Paříže zaujmou třeba více než Berlín a preclíky, ale o tom to přeci není. Jinde jsem byl svědkem toho, že žáky na jednotlivé jazyky vybírali podle prospěchu. Přeci ale neznamená, že když mi jde angličtina, musí mi jít i druhý cizí jazyk. Osobně bych uvítal možnost, aby žáci mohli pohlédnout trochu více pod pokličku, jaké to je učit se konkrétní cizí jazyk, seznámit se s jeho základy pak si vybrat.
Každý rok u žáků prvního ročníku stojím před výzvou, jak je zaujmout, jak je nalákat, aby je němčina bavila. Zároveň, jak si poradit s tím, že se mi skoro vždy setkají ve skupině úplní začátečníci, falešní začátečníci a někdo mírně pokročilý. Podotýkám, že to skoro nikdy nekoresponduje s tím, jak dlouho se němčinu učili. Moje spokojenost nevychází z toho, že mi nakonec několik jedinců z němčiny maturuje, ale hlavně z toho, že když dám žákům nějaký test, který ověřuje jejich pasivní znalost němčiny, všichni dosáhnou mnou požadované úrovně. Zároveň, když nacvičujeme rozhovory z témat každodenní komunikace (někde se ztratím, potřebuji si koupit vstupenku, ubytovat se na hotelu), tak všichni ty dialogy vždycky sehrají, aby problém vyřešili. Občas přijdou žáci, že zkusili v Německu nebo Rakousku němčinu použít, i když vlastně nemuseli, to považuji za úspěch, ne můj, ale hlavně jejich, že dokázali jazyk prakticky využít. Přeci nejde ve výuce o to, že umí správně vytvořit některé časy, občas netrefí správný slovosled apod. Jde přeci o to, aby se seznámili se základy jazyka a uměli ho v praktických situacích využít a zároveň si k učení se cizího jazyka vybudovali pozitivní vztah. To by mělo být tím nejdůležitějším úkolem nás učitelů druhého cizího jazyka. Protože je pravda, že mnohdy žákům může postačit angličtina pro komunikaci, ale to přece není argumentem, proč se další cizí jazyk neučit.
Velkým pomocníkem mi jsou samozřejmě digitální technologie, od kvízových aplikací přes nástroje digitálního testování až třeba po naše multimediální jazykové učebny SmartClass Robotel. Když máme hodinu v této učebně, můžeme pracovat s autentickými materiály (webové stránky, rezervační portály, mapy, poslech písniček, videa apod.). Zároveň mám možnost více nacvičovat právě konverzaci prostřednictvím párování žáků a skupinových rozhovorů, se kterými můžeme dále pracovat (například si je nahrávat, vracet se k nim, sledovat pokrok žáků apod.). Můžu žákům připravovat také různé aktivity a cvičení, ze kterých si mohou vybírat právě podle toho, co si potřebují procvičit (komu to jde, rozšiřuje si slovní zásobu, připravuje se na maturitu, no a někdo si opakuje základní slovní zásobu v rámci tématu). Já jako učitel mohu snadno sledovat, co žákům jde a v čem naopak chybují, případně co potřebujeme společně ještě procvičit. V nepolední řadě umožňují digitální technologie pracovat žákům jejich vlastním tempem a také jsme zjistili, že toho mnohdy stihneme více než při práci s učebnicí. Navíc je dle mého názoru velkým bonusem, když si sám žák může prohlédnout a poslechnout, co se za ten rok zvládl naučit a kam až se posunul. Samozřejmě, že mám rád i hodiny, kdy nejsme u počítačů, můžeme si sednout do kroužku a diskutovat, pohybovat se po třídě, ochutnat nějaké typické jídlo, zahrát si venkovní únikovku nebo si zahrát nějakou deskovou či jinou hru.
Každý rok se žáků ptám nejen na to, co je baví, ale především na to, při jakých aktivitách mají pocit, že se něco nového učí. Snažím se vyhodnocovat, která gramatika a slovní zásoba je opravdu klíčová, co musí umět opravdu všichni a co už je jakýmsi bonusem, doplňkovým či rozšiřujícím učivem.
Závěrem bych chtěl zdůraznit, ať se jako učitelé druhého cizího jazyka zamýšlíme nad tím, co naši žáci opravdu potřebují a kolik času věnujeme mnohdy zbytečně dlouhému nácviku některých gramatických jevů nebo slovní zásoby, kterou se žáci sice v daný moment naučí, ale pak ji zapomenou a nebo ji nepoužívají. A děláme to jen pro to, že to bylo v původních osnovách nebo to je napsané od autorů učebnice. Vzpomeňme si na sebe, kolikrát jsme dlouhé hodiny strávili nad řešením grafu funkce, výpočtem kombinatoriky, ale že využíváme ve skutečnosti třeba jen trojčlenku. A těm, kteří s matematikou pracují dále by možná prospělo, kdyby nemuseli neustále opakovat něco, co už dávno uměli a my jsme to stejně za chvíli zapomněli. Argumentem pro zrušení druhého cizího jazyka by nemělo být rozhodně to, že to žákům nejde nebo že nedosahují požadované úrovně. Přeci kvůli podobným důvodům nezrušíme nebo neomezíme matematiku a chemii.
Jako velký motivátor pro žáky používám možnost účastnit se mezinárodních projektů, konat praxi v cizí zemi, diskutovat s rodilým mluvčím, pozvat si hosty apod. Možností spolupráce a zapojení odborníků z praxe je v současné době opravdu mnoho.
Možná bude úkolem učitelů cizích jazyků se v dohledné době více zamýšlet nad tím, jak přilákat žáky k učení se cizímu jazyku, čemu se v hodinách věnovat a v některých případech i změnit způsoby, jakými cizí jazyk učí. Snad se to ale nezvrhne v konkurenční boj a žáci nepřijdou o tu možnost si osvojit alespoň základy druhého cizího jazyka.
Mgr. et Mgr. Tomáš Botlík Nuc, Ph.D.
SOŠ Drtinova, Praha & Pedagogická fakulta UK
Středoškolský učitel němčiny, personálního managementu a international
leadership a metodik v oblasti využití digitálních technologií ve výuce. Lektor AV MEDIA pro odborný rozvoj učitelů. Zároveň působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy na katedře Germanistiky,
kde se věnuje didaktice a multimediálním technologiím ve výuce cizího jazyka.
Publikuje odborné i praktické články, aktuálně se hodně zabývá formativním hodnocením,
vrstevnickým učením či využitím AI ve výuce.