Při snaze určit moderní pojetí výuky nesmí chybět popis nejčastějších forem výuky. Činím tak záměrně, protože v poslední době se opět pod vlivem módních trendů zcela zatracuje frontální výuka. Pojem jako "tradiční" nebo "frontální" výuka je považován skoro za sprosté slovo. Jenže to je jeden z mnoha současných mýtů, který naše školství provází. (A nejen naše, ale nemusíme se opičit po každém.)  

Hned úvodem je třeba říci jedno:
Frontální výuka může být nejen velmi moderní, ale může být, pokud se dělá dobře, i velmi efektivní a účinná.

Bohužel nesprávně bývá frontální výuka spojována nebo přirovnávána k pasivní přednášce, kde učitel ve svém monologu odvykládá svoji látku a tím to končí. Takováto výuka není výuka a takovýto učitel není učitel. Je to, jak vtipně někdy přirovnávají studenti, „uspávač hadů“ a opravdu o výuce nemůže být řeč. 

Jak tedy opravdu dobrá moderní frontální výuka může vypadat? Může mít všechny uvedené vlastnosti:

Náročná, multimediální a interaktivní
Aktivní a dynamická
Tradiční a přesto moderní
Užitečná a praktická
Rychlá a efektivní
Atraktivní a zajímavá

Náročná, multimediální a interaktivní 
Ano, také frontální výuka může být ve svém ideálním pojetí velmi efektivní. Může díky zapojení moderních technologií být multimediální a interaktivní. A nejen díky tomu potom může být i velmi názorná a náročná.

Aktivní a dynamická
Pokud je učitel dobře připraven a má svoji třídu dobře zvládnutou, tak frontální výuka může být velmi dynamická a aktivní. A s tím samozřejmě bude velmi aktivní i samotný žák. Příkladem mohou být dobré a dynamické hodiny třeba učitelů na prvním stupni. Například při upevňování a procvičování učiva mají učitelé připravenou frontální výuku, tedy pracují se všemi současně, ale díky pestré paletě metod a aktivit jedou jak na drátkách. Jeden úkol střídá druhý, jeden žák jede za druhým a není ani moc času na prostoje. Zejména, má-li učitel tyto aktivity dobře sladěné a žáci jsou na takovýto způsob práce navyklí.

Tradiční a přesto moderní 
Tyto dva pojmy se nemusí navzájem vylučovat. Naopak. I tradiční výuka se dá pojmout moderně a právě technologie tomu hodně napomáhají. Jsou-li dobře a přiměřeně nasazeny, tak šetří čas a námahu, zmenšují zbytečné časové ztráty apod. Současně i frontální výuka může být přiměřeně diferencovaná. Opět nic nového pod sluncem: prostě díky dynamice, náročnosti nebo způsobu položení otázky mohu částečně diferencovat obtížnost podle možností dítěte. 

Šikovnější žák dostane otevřenou otázku 
s nutností něco vyvodit, domyslet…, může dostat méně času, ale také se mohu zeptat na něco obtížnějšího než třeba jeho slabšího spolužáka. Ten naopak dostane otázku na jednodušší problém a ještě formou ano/ne nebo to bude s podporou a dopomocí. Toto vše se dnes a denně ve školách děje a nelze říci, že by takováto výuka byla neefektivní nebo dokonce špatná.

Užitečná a praktická 
Užitečnost spočívá v několika věcech. Především je to fakt, že učitel pracuje současně se všemi žáky nebo studenty. Všem je věnována pozornost, všichni musí pracovat, soustředit se a reagovat na otázky, úkoly atp. Protože 
v jednu dobu všichni dělají totéž, tak je zde i vysoká míra zpětné vazby pro učitele a on okamžitě vidí a vnímá znalost, případně mezery ve vědomostech každého žáka. Navíc učitel aktivně moderuje dynamiku celé hodiny, nutí k činnosti ty pasivní, nebo naopak dá příležitost těm šikovnějším. Zkrátka vše je pod jeho taktovkou. To ovšem opět vyžaduje nutnou dávku jeho profesionality.

Rychlá a efektivní
Již jsme zmínili, že dobře připravená fáze hodiny a dobrá sladěnost učitele a jeho žáků jsou zárukou velké míry operativnosti ve výuce. Zkrátka učitel při samostatné práci nebo třeba i u skupinové práce vidí problém či dílčí nedostatky, okamžitě přeruší činnost a operativně přechází do frontální výuky. Zde potom už problém řeší se všemi, protože to zkrátka situace vyžaduje a je to efektivnější než něco vysvětlovat každé skupině nebo dokonce jednotlivci zvlášť. Totéž platí při seznamování třeba s novou látkou nebo důležitými informacemi.

Atraktivní a zajímavá 
Frontální výuka nijak nebrání a nijak neubírá na atraktivitě a schopnosti pojmou výuku zajímavě. Jsou to například opět moderní technologie zprostředkovávající nové zdroje informací, které mohou zvýšit nejen zajímavost, ale být přínosem i v dalších aspektech výuky.

Skupinová výuka je nedílnou součástí moderní výuky. Je dnes už samozřejmostí a je právem stále více podporována. Přináší mnoho výhod a benefitů, ale i zde je třeba dbát na přiměřenost a respektovat hranici zdravého rozumu a správného nasazení ve výuce. Pokud se tak děje, tak skupinová výuka ve své ideální formě přináší například tyto výhody: 

Podporuje rozvoj aktivity a kreativity žáků a studentů
Ve skupinové výuce je větší důraz na samostatnou aktivitu žáků. To současně může významně přispívat k projevení vlastní žákovy invence a podporovat jeho osobnost a v neposlední řadě i kreativitu.

Podporuje větší samostatnost a zodpovědnost žáků a studentů
Můžeme současně mluvit o tzv. „zapojeném žákovi“, tedy o žákovi, který projevuje ve skupinové výuce vysokou míru samostatného a zodpovědného přístupu k úkolu, řešeném problému nebo konkrétní aktivitě ve vyučovací hodině. Role učitele se přesouvá z aktivní podoby popsané ve frontální výuce do spíše koučovací podoby rádce a pomocníka, kde samostatně aktivní by měl být pokud možno co nejvíce žák či student jakožto člen skupiny.

Učí spolupráci a správné komunikaci mezi žáky navzájem
Aby skupina zvládla svůj úkol a současně se mohla pozitivně projevit i individualita a osobnost každého jednotlivce, musí skupiny efektivně spolupracovat - a tedy i správně komunikovat. Každý učitel, který pravidelně využívá skupinovou formu výuky, moc dobře ví, jak to bývá občas obtížné ba někdy skoro až nemožné. Nicméně jinak než v praxi to nejde žáky naučit. Vyžaduje to trpělivost, zkušenosti a hodně pedagogického taktu a profesionality, aby skupinová výuka byla skutečně přínosná.

Podporuje tvorbu správných pracovních návyků
Mezi dobré pracovní návyky, které může skupinová výuka podporovat, patří schopnost dotahovat úkoly do konce, iniciativně přistupovat k řešení úkolů a problémů, ale také požádat o pomoc druhé, sdílet nápady a hledat nekonvenční řešení. Jistě by se našly i další příklady, ale důležité je, že ve skupině se mohou projevit i další sociální kompetence žáků a studentů.

Skupinová výuka současně přináší vysoké nároky na přípravu i na pedagogickou profesionalitu učitele.

Vrcholem moderní výuky je potom výuka s vysokou mírou individualizace a diferenciace. Cílem správně pojaté výuky s vysokou mírou diferenciace je, aby každé dítě mohlo zažít úspěch na své úrovni schopností a potenciálu. Cestu k tomuto cíli potom nazývám 5D – důsledná diferenciace dle dispozic dítěte.

Celá myšlenka vychází a podporuje gardnerovský model vícečetné inteligence, který popisuje 7 typů inteligence a tím pádem 
i různých typů nadání a talentu dětí. Efektivní diferenciace by potom v sobě měla zahrnovat obě tyto složky:

1. Dle možností diferencovat dle míry dispozice a potenciálu každého žáka
2. Dle možností diferencovat dle typu jeho nadání a talentu

Moderní výuka potom v praxi každého učitele v sobě zahrnuje všechny tři formy. Opravdu dobrý učitel ve své výuce plynule přechází z frontální ke skupinové a k vysoce diferencované a zase zpět, a to klidně i několikrát během jedné vyučovací hodiny. Co je však dobré mít na paměti, je skutečnost, že frontální výuka je stále základ a z toho se vychází. Skupinová a diferencovaná je potom nástavba. V dnešní době sice stále více nutná a vyžadovaná, ale to nic nemění na věci, že je to nástavba. Pokud se tomu tak nestane, začínáme zapřahat kočár před koně a jediné, co tím získáme, jsou následné problémy.

Co se stane, když míra diferenciace přesáhne rozumnou mez? Když se snažíme za každou cenu výuku tak přizpůsobit jednotlivcům, že se nám vytrácí hlavní cíl a samotná výuka se drobí na malé ostrůvky, které se od sebe stále více vzdalují? V takovém případě je jednak neudržitelná schopnost takový proces efektivně řídit, ale také se vytrácí samotný smysl, a to v tom, že ztrácíme nad samotným procesem kontrolu. Vytrácí se efektivita a následně další potřebné aspekty. Zkrátka čeho je moc, toho je příliš.

Zdravá vyváženost a pestrost je lékem na úniky k extrémům. Mohlo by se zdát, že příliš nadržuji frontální výuce, ale není tomu tak. I opačný extrém – tedy snaha jen a pouze o frontální výuku je nesprávný a škodlivý. Záhy totiž celý proces ustrne a i pozitiva, která jsem popsal výše, se vytrácí.
Výuce sluší přiměřená míra diverzity s neustálým důrazem na cíl hodiny.

Abychom dosáhli zamýšleného optimálního poměru mezi frontální a skupinovou výukou a současně také dostatečné míry individualizace a diferenciace, tak nám mohou významně pomáhat moderní technologie. Nejenže posilují pozitiva každé formy, ale usnadňují přechody od jedné formy k druhé a současně usnadňují organizační prvky, zprostředkovávají výukový obsah, pomáhají sdílet výsledky práce, ale mohou také při správném nasazení do určité míry suplovat asistenta a pomáhat tak učiteli uvolnit si ruce na jinou práci nebo skupinu žáků, která zrovna jeho pozornost vyžaduje a potřebuje.

I zde ale platí princip přiměřenosti, protože nadmíra nebo nesprávné nasazení technologií má spíše negativní důsledky pro výuku. Učitelé se mě někdy ptají, kde je ta hranice užitečnosti a jak ji poznat? Na to je snadné pravidlo: Jakmile pomocí technologií dělám něco zbytečně složitě a komplikovaně a přitom by to šlo bez nich mnohem snáze a užitečněji, pak je jejich nasazení nesprávné nebo zbytečné. Samozřejmě to platí i obráceně. Pokud mi moderní technologie šetří čas, námahu anebo jsou pro žáka a jeho proces učení přínosné, pak je dobré je aktivně využít. A toto by mělo být zlatým pravidlem moderní výuky pomocí moderních technologií.